Martínkovice

Obec Martínkovice se může pyšnit dvěma křížovými cestami, kostelem sv. Jiří a sv. Martina, kaplí sv. Anny, vojenským hřbitovem a tajemnými pověstmi.

Foto: Jan Záliš

Martínkovice jsou malou obcí ležící na cestě z Broumova do Božanova, čítající zhruba pětistovku obyvatel. Už při zjišťování prvních informací vyjde najevo, že většina materiálů o vsi byla napsána německy. Vzhledem k historii místa se není čemu divit. V roce 1255 totiž pozvali opat Martin a opat Bavor z Nečtin na Broumovsko rolníky z německých Flander a Durynska, kteří měli zdejší kraj osídlit a zemědělsky využít. To se povedlo a vznikly tak mimo jiné i stavby dnes výjimečné a známé jako statky broumovského typu. Jedná se o zděné objekty, většinou z devatenáctého století, neobvyklého vnitřního uspořádání a nezvyklých použitých prvků, hlavně štítů na fasádách. Ačkoliv se v dobách německých rolníku ves nazývala Märzdorf či Martini Villa (latinský název), dnešní název Martínkovice nese obec právě na památku opata Martina z řádu benediktinů.

Za první zajímavost vsi můžeme považovat hned dvě křížové cesty nacházející se na jejím území. První křížová cesta vede kolem hřbitovní zdi a pochází z první poloviny devatenáctého století. Zastavení, která ji lemují, nám připomínají malé kapličky a jsou vyhotovena z pískovce. Na každém z nich můžeme vidět nápisovou desku ozdobenou střapci ze zlata a nad ní Boží oko. Malby, které se na zastaveních nacházejí, jsou malovány na plech, jak bylo v devatenáctém století zvykem. Dvě z nich jsou i po mnoha letech působení zubu času velice dobře zachovalé. V nejlepším stavu se nachází malba zobrazující Krista na Mariině klíně, druhou zachovalou malbou je výjev kladení Kristova těla do hrobu.

Za druhou křížovou cestou se musíme vypravit proti proudu řeky, na opačný konec Martínkovic ke kapli svaté Anny. Kaple byla postavena roku 1798, přestavěna a znovu vysvěcena v roce 1999. Váže se k ní legenda vyprávějící o slepém chlapci, Johanu Filipovi Herdnovi. Ten měl jedné noci vnuknutí, které mu sdělilo, že má nechat postavit kapli. Mladík pocházel z velice chudé rodiny a peníze na stavbu neměl. Chodil proto po kraji a prosil lidi o peníze, až se mu jednoho dne podařilo sesbírat potřebnou částku a kapli doopravdy postavil.  Právě cestou od této kaple vede druhá křížová cesta. Tři ze zastavení jsou otočeny směrem k broumovskému klášteru, ostatních jedenáct směřuje do obce. Budeme-li po cestě pokračovat dále, dostaneme se až na hřebeny Broumovských stěn, kde můžeme obdivovat útvar Kamenná brána či pískovcové skalní hřiby. Nádherný výhled na Martínkovice nám poskytne Slavenská vyhlídka.

Hlavní dominantou Martínkovic je římskokatolický kostel svatého Jiří a svatého Martina, chráněná kulturní památka České republiky. Původně se jednalo o dřevěný kostel, ke kterému byla v roce 1650 na pohnutku opata Tomáše Sartoria přistavěna zděná věž. Větší přestavbou si kostel prošel mezi lety 1692 až 1698 pod vedením Jana Křtitele Allia. Kostel je úzce spjat jak se svatým Jiřím, tak i s místní legendou o dřevěné plastice. Svatý Jiří, ve své době voják z Anatolie a bojovník za víru, je dnes východní církví považován za velemučedníka a je patronem spousty profesí, skautů, organizací a nemocných lidí. V první polovině šestnáctého století vznikla v Martínkovicích dle legendy dřevěná plastika vyobrazující boj svatého Jiří s drakem. Každý rok v neděli po svátku svatého Jiří vycházelo z místního kostela procesí, které neslo dřevěnou plastiku na nosítkách a šlo až k místu, kde stávala klášterní hospoda Na písku, postavená roku 1536. Tam se odehrávala veliká lidová pouť, oslava svatého Jiří, patrona místního kostela. Georgsfest, broumovským dialektem Jerchafest, neměl v celém kraji obdoby. Na poutě se sjížděli návštěvníci ze široka daleka a užívali si přes dvě stě atrakcí a stovky stánků, ve kterých se dalo koupit úplně všechno. Tradice pouti vydržela až do sedmdesátých let minulého století. V blízkosti hospůdky Na písku se také nachází morový sloup ze sedmnáctého století.  Dnes je dřevěná plastika svatého Jiří uložena v broumovském klášteře a v kostele, který byl dříve centrem vesnice, se bohoslužby odehrávají jen příležitostně.

V Martínkovicích má své místo i vojenský hřbitov. Vznikl ze zajateckého tábora zřízeného roku 1915. V táboře bylo na 30 tisíc válečných zajatců, převážně Rusů, Italů a Srbů. Kvůli špatným hygienickým podmínkám se táborem šířily epidemie a pro ty, kteří jim podlehli, byly zřizovány hromadné hroby. Po první světové válce byl hřbitov částečně opraven, ale za druhé světové války zde opět vznikl zajatecký tábor pro ruské vězně. Ačkoliv se neví, zda tito ruští vojáci zemřeli při pochodech smrti či přímo v táboře, je jich tu údajně pochováno 122. Po druhé světové válce těmto vojákům zhotovil hrobník Treutler dřevěné pomníčky a v roce 1981 se celý hřbitov dočkal větších oprav.

Známou v okolí je také dřevěná chata Pod Korunou, vystavěná roku 1929. Nejdříve sloužila jako cvičiště a hřiště vojenské jednotky, v roce 1934 se stala tělocvičnou a místem setkávání mládeže. Po druhé světové válce, v roce 1945, ji obec svěřila do rukou ROH Veba. Dnes chata patří soukromým majitelům a je oblíbenou zastávkou cyklistů a turistů. Hned vedle se nachází i volejbalové hřiště.

Svá tajemství má také místní fara z roku 1690, ze které údajně vede podzemní cesta do nedalekého hostince. V obci byla také postavena textilka, nebo továrna na výrobu nudlí. V okolí se nachází broumovský klášter, chráněné území Louky u Božanova či socha Panny Marie u cesty do Křinic.

Text: Veronika Vorlová

Sdílet článek

Čtěte také