Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tím souhlasíte. Rozumím

Odešla dáma regionu Lydia Baštecká

19.3.2021
čtenost 348

Ve čtvrtek 18. března se v Chocni konalo poslední rozloučení s paní Lydií Bašteckou.

Odešla dáma regionu Lydia Baštecká

V úterý 9. března zemřela ve věku 72 let v Náchodě po krátké nemoci paní Lydia Baštecká. Paní Baštecká byla vlídná, energická a sečtělá dáma, jejíž názor byl i pro nás v redakci vždy důležitý. Nechyběla ani při přípravě naší kavárny Škvorecký Café a našich letních procházek s Danny Smiřickým. Byla to skvělá dáma a velká osobnost našeho regionu. Čest její památce.

Lydia Baštecká se narodila 8. 8. 1948 v rodině evangelického kněze a učitelky hudby v Praze. Dětství a mládí prožila v Brandýse nad Orlicí a v Chocni, se svou vlastní rodinou prošla Přeloučí a Pardubicemi, aby ji nakonec osud přivedl do Náchoda. Vystudovala obor archivnictví a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od promoce v roce 1971 do Sametové revoluce pracovala jako vedoucí archivářka na generálním ředitelství Unichem v Pardubicích, pak tři roky vedla pardubické oddělení Státního oblastního archivu v Zámrsku a od roku 1993 působila jako ředitelka Státního okresního archívu v Náchodě. Mezi její hlavní zájmy patřily historie, knihy a hudba - hrála na klavír a příčnou flétnu. Ráda se aktivně účastnila kulturního života a přicházela s řadou nových nápadů, které se snažila realizovat. Vedle řady ocenění získala v roce 2008 i medaili za celoživotní zásluhy o české archivnictví.

Připomeňme si ji rozhovorem, který v říjnu roku 2008, kdy vedla Státní archív v Náchodě, poskytla pro náš časopis:

Patříte mezi lidi, kteří toho o Náchodu a okolí mnoho vědí, a přitom nejste rodačka. Odkud pocházíte a jak jste se do Náchoda dostala?
Narodila jsem se v Praze, ale prakticky celé dětství jsem prožila v Brandýse nad Orlicí, velkou část dospělosti pak v Přelouči a především v Pardubicích. Odtamtud jsem se ve své pracovní funkci metodičky okresních archivů snažila svého času doporučit vhodného kandidáta na uprázdněné ředitelské místo v náchodském archivu. Dopadlo to naprosto nečekaně, přednosta bývalého Okresního úřadu si nakonec vybral přímo mne.

Úrodné Polabí a hornaté pohraničí. Zvykla jste si? Nestýská se vám?
Změna byla markantní. Musela jsem si zvykat na to, že u domu mi nestaví trolejbus, že je to všude daleko a z kopce do kopce a že tu všude a permanentně fouká a celkově že náchodské klima je mnohem chladnější. Odepsala jsem tudíž vysoké podpatky, sukně vyměnila za kalhoty a nakoupila několik svetrů. Stýská se mi po kulturních, společenských i praktických možnostech velkého města a dlouho jsem říkala, že ideální by pro mne bylo zasadit Pardubice do krajiny Náchodska. Teď už to neříkám, líbí se mi tu a jsem tady doma.

Je něco, co vás na Náchodě či Náchodsku fascinuje?
Možná to bude klišé, ale náchodský zámek. Kdykoli a odkudkoli ve městě zdvihnete oči, je tady. A hlavně v noci, ten osvětlený pohádkový zámek, který se vznáší nad městem, je přímo přízračný. Jinak mimo Náchod ještě skály ve Stěnách nebo ve skalních městech a dientzenhoferovské venkovské barokní kostely na Broumovsku.

Co vás přivedlo ke studiu historie?
Zřejmě mě k tomu předurčilo rodinné zázemí a pak ten Brandýs nad Orlicí se svou bohatou a na tak malé městečko skutečně významnou historií spojenou s Jednotou bratrskou, Žerotíny, Komenským a v novější době jako lázeňské letovisko s řadou kulturních osobností. Už coby malá školačka jsem s pýchou prováděla návštěvy po místních památkách. Vlastně jsem pro lásku ke knihám, která mě provází celým životem, chtěla studovat knihovnictví, ale pak se to zvrtlo k archivnictví, pomocným vědám historickým a historii. Nelituji toho. Naučila jsem se pracovat s prameny - číst je, interpretovat a také kriticky hodnotit, což je v mé profesi k nezaplacení.

lydia s rodiči
Lydia Baštecká s rodiči při promoci v roce 1971

Stala jste se ředitelkou okresního archivu. Co vlastně zahrnuje Vaše práce?
Jako ředitelka zodpovídám za celý chod svěřené instituce. Moje práce tedy zahrnuje spoustu úřadování a vyžaduje rychlá a často i zásadní rozhodnutí, směrování jednotlivých činností v duchu zvolené koncepce, prostě vedení a řízení. Kromě toho se stále snažím vyšetřit si nějaký čas na vlastní archivní práci, tedy získávání a zpracovávání dokumentů a archivních fondů, hodně se věnuji nejrůznějším formám jejich prezentace.

Co máte na své práci nejraději?
Jednoznačně práci s historickými prameny, která skýtá nejen možnost objevení nových skutečností a faktů, ale především umožňuje jejich srovnávání a hledání souvislostí. Někdy to je jako objevitelská cesta, jindy jako detektivka, ale vždy to je tvůrčí proces. A prezentace výsledků, o kterou se nejrůznějšími formami snažím, to jsou ty moje četné přednášky, besedy a články, to je pak jakási koruna díla a vyvrcholení celého úsilí, které mi opravdu přináší radost a pocity úspěšné seberealizace.

A je něco, co vás naopak nebaví?
Nebaví mne sestavování nejrůznějších statistik, výkazů a zpráv, vyplňování formulářů a tabulek. Beru to však jako nutnost, bez toho bych nemohla dělat ředitelku, a upřímně řečeno, často od toho odvisí například i to, kolik dostaneme financí na další činnost a jak budeme hodnoceni. Takže, ač mne to nebaví, dělám to se vší důkladností.

Do archivu se nedávno dostal Mattioliho herbář. V čem je unikátní?
Zmíněný exemplář je nejzajímavější tím, co paradoxně snižuje jeho obecnou hodnotu. Totiž vlastnickými poznámkami a četnými vpisky do textu včetně vybarvených obrázků rostlin. Z nich totiž bezpečně poznáme, kdo vzácný starý tisk v regionu vlastnil, za kolik ho koupil a k čemu ho používal. Pro místní historii to jsou velmi cenné poznatky.

Lydia příprava výstavy
Lydia Baštecká při přípravě výstavy v roce 2004

Ze své pozice jste se setkala s mnoha významnými lidmi. Jaká ta setkání byla a na která nezapomenete?
Především chci jmenovat tři náchodské osobnosti. Tři muže, skutečné Náchoďany, kteří mne uvedli do reality i minulosti města, do jeho atmosféry, do náchodského milieu. Každý byl jiný, společně však pro mne vytvářeli ten nejúplnější obraz prostředí města, který jsem byla schopna pojmout. Samozřejmě jsem si pak vytvořila vlastní pohled, ale na ně nikdy nezapomenu. Už ani jeden z nich nežije - byli to Oldřich Šafář, Jaroslav Suchý a Libor Volný. Z těch, kteří v Náchodě nežijí, bych nejspíš měla uvést Josefa Škvoreckého a jeho ženu, s nimiž jsem se několikrát setkala a hodně to pro mne znamenalo. Díky literárně-hudebním večerům a jiným akcím jsem měla možnost poznat celou plejádu pro Náchod významných lidí, jejich jména by zabrala snad celou stránku, takže jen zdůrazním, že všechna tato setkání pro mne byla výjimečná a velmi obohacující. Jmenovitě pak chci ještě zmínit ty, kteří se označují jako zbabělecká generace a kteří mne nádherně přijali mezi sebe. Moc si vážím přátelství Borise, Jaryka a Joidy, někteří další už bohužel nežijí. A last but not least budu jmenovat skromného a skvělého člověka, malířku Janu Švábovou, moji milou Švábku.

Napsala jste o zdejším kraji několik knížek.
Moje publikační činnost spočívá především v článcích a studiích. Pokud jde o knihy, musím na prvním místě uvést kolektivní dílo Náchod, jakousi historii města v kostce, která vznikla pod mým vedením a za mé autorské spoluúčasti a vyšla k 750. jubileu města. Svébytný druh historického pramene - kroniky jsem představila v knize Jak se žilo na kladském pomezí. Byla poměrně pracná, ale těší mne, že má stále příznivé ohlasy a své čtenáře.

Pracujete na nějaké další knize?
Na předvánočním trhu by se měla objevit knížka vydaná nakladatelstvím Paseka v edici Zmizelé Čechy. Představuji v ní, tentokrát hlavě obrazem, Náchod a jeho podobu, kterou dnes už známe pouze ze starých fotografií a pohlednic. Další i pro mne nečekaně obsáhlá kniha představí zapomenuté a opomíjené regionální literáty a autory. Je jich překvapivě mnoho a stejně překvapivé je i jejich dílo. Nechte se překvapit i vy.

Nedávno jste obdržela významné ocenění.
V červnu jsem dostala od ministra vnitra nejvyšší stavovské ocenění v oboru - medaili za celoživotní zásluhy o české archivnictví. Bylo to zřejmě v souvislosti s mými šedesátinami, jsem však nejmladším z dosud oceněných, ale především byl oceněn můj podíl na vytvoření archivní metodiky v oboru podnikového archivnictví a činnost ve Vědecké archivní radě, jejíž členkou jsem od roku 1998. Z tohoto titulu jsem spolupracovala i při tvorbě nového zákona o archivnictví.

lydia s medialí
V roce 2004 obdržela Lydia Baštecká medaili za celožitovní zásluhy o české archivnictví

A jak vůbec trávíte svůj volný čas?
Většina mého mimopracovního času patří kulturním aktivitám - přípravě a realizaci literárně-hudebních večerů, průvodcování při procházkách po stopách Škvoreckého a jeho Zbabělců po Náchodě, přednáškám a besedám na nejrůznější témata v rámci okresu i mimo. V podstatě i toto všechno považuji za určitou formu trávení svého volného času. Jinak bych ho totiž mnoho neměla. A pokud ano, pak je to hlavně četba a sebevzdělávání, snažím se stíhat výstavy, koncerty a divadla a také setkávání s přáteli, kteří mi plným právem vyčítají, že je zanedbávám. Také miluji hory, takže v létě to je pěší vandrování a v zimě běžky. V poslední době ale převládá „babičkování", jak tomu říkám. Občas pečuji o Viktorku v Praze a častěji o Kačenku v Křinicích a je to krásný a ten nejlepší a skutečně smysluplný způsob trávení volného času.


Děkujeme za vše, paní Lydie!

Hanka a Dan

 

 

 

 

Čtěte také