Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tím souhlasíte. Rozumím

Osobnost Swingu Milan Schirlo

11.10.2019
čtenost 304

„Vztahy jsou to nejdůležitější."

Osobnost Swingu Milan Schirlo

Milan Schirlo, rodák z Police nad Metují, absolvoval pedagogickou fakultu, dva roky učil češtinu a občanskou nauku na základní škole v Machově, ale po revoluci se vydal cestou vlastního podnikání. Na sklonku devadesátých let začal studovat tradiční čínskou medicínu, později si otevřel vlastní ordinaci a v současnosti kromě své terapeutické praxe vyrábí v rodinné firmě bylinkové tinktury a produkty z tzv. vitálních hub.

Jak jste se dostal k tradiční čínské medicíně?
Já jsem zvídavej a čínská medicína mě zajímala. Mám rád její logiku a příčiny a následky, baví mě to. A možná mám to léčení v genech. Moje rodina z tátovy strany pochází od Kudowy, což bylo dřív Německo. Moje německá prababička tam měla ordinaci a byla například v té oblasti první, kdo měl rentgen. Rodinná legenda dokonce praví, že když tady byl na nějaké návštěvě Hitler, tak ho prababička napravovala, bohužel tedy jenom fyzicky. Po válce polovina příbuzných odešla do západního Německa a drtivá většina z nich se věnovala lékařství, fyzioterapii nebo chiropraxi.

Jak dlouho už se čínské medicíně věnujete?
Asi od roku 1998. První praxi jsem si otevřel v roce 2008 v hotelu Na vyhlídce v Náchodě. Přesvědčila mě jedna kolegyně, která tam měla dělat wellness centrum. Asi po půl roce jsem se přestěhoval k Metuji do ulice Krásnohorské, kde dřív sídlili psychiatři a tam jsem doteď.

Klasické lékařské vzdělání nemáte, ale absolvoval jste řadu kurzů a seminářů a studoval jste i v Číně.
V Číně jsem byl víckrát. Studoval jsem v Nan-ťingu, což je jedno z menších měst, má zhruba šestnáct milionů obyvatel a kromě západních nemocnic tam je asi osm nemocnic čínské medicíny. Jsou to velké komplexy s klasickými odděleními od akupunktury, přes pediatrii po internu. Velmi úzce tam spolupracují a používají i západní diagnostické metody, třeba rozbory krve, rentgen, CT, a jsou tak vybavení, že se nám o tom tady ani nesní. Není to taková nějaká divná alternativa, je to zkrátka normální medicína. Stejně jako západní však nedokáže vyléčit všechno. Já mám pacienty, u kterých se mi daří a pacienty, u kterých se mi nedaří, ale to je normální. Sice se s tím někdy nedokážu vnitřně smířit, ale tak to prostě je. Dokonce se dělala studie, která říká, že úspěšnost čínské medicíny je vyšší. A když jsem se ptal Číňanů, do které nemocnice chodí, tak říkali, že už vědí, na co jim lépe pomůže západní medicína a na co čínská. A kdybych to měl zevšeobecnit, tak u akutních, život ohrožujících věcí je lepší ta západní, protože je zkrátka rychlejší, ale u těch chronických, dlouhotrvajících je lepší čínská. Možná proto, že řeší příčiny a nikoli jen následky.

Můžete čínskou medicínu ve stručnosti charakterizovat?
Čínská medicína je úplně něco jiného než ta západní. Lidi u nás ji berou jako něco alternativního, ale žádná alternativa to není. V Číně se tak léčí minimálně čtyři tisíce let, jinou medicínu tam neměli. A ten sytém je dokonalý, protože je o příčinách a následcích. Když něco uděláte, tak to bude mít takový a takový následek. Vytvořili celý systém, jak chápat tělo a procesy v něm. Podle různých příznaků pochopí, co se v těle děje, kde je příčina nerovnováh, tedy těch problémů, a na to nasadí léčbu. Ta zahrnuje akupunkturu, byliny, dietetiku, masáže a cvičení. Nejdůležitější je samozřejmě akupunktura, tedy jehličky a byliny. A pak změny životního stylu, pokud mají smysl. A rozdíl mezi čínskou a západní medicínou je ten, že ačkoliv to je to největší klišé, tak je to hluboká pravda - čínská je celostní. K tělu se v ní přistupuje jako k celku.

Kdo jsou vaši pacienti?
V Číně jsem studoval především gynekologii a měl jsem vizi, že ke mně budou chodit ženy, které například nemůžou otěhotnět. To jsem se ale hrubě mýlil. Lidi ke mně chodí úplně se vším. Nejčastěji řeším problémy pohybového aparátu a bolesti beder, ale i trávicí problémy, psychické problémy, všechno. Moji pacienti za sebou mají většinou lékařské kolečko, pak léčitelské kolečko a pak teprve skončí u mě, což je pro mě výzva, že takhle těžké stavy, se kterými si nikdo neporadil, mám řešit já.

A ordinace máte jen v Polici a v Náchodě?
Ano, jen dvě. Ale jezdí za mnou lidé z celé republiky.

Víc ženy?
Ano, většina žen, možná 80 procent. Asi se o sebe víc starají. I ta diagnostika je s nimi lepší, protože líp znají svoje tělo. Ti chlapi… těm přece nic není! (smích) Zvlášť když narazíme na sexuální otázky. To je úplně zbytečné se ptát. Přitom to je důležité zvlášť u chlapů, ale tam se většinou nic nedozvím. Ale to mi nevadí, protože to poznám z jiných věcí.

Zabýváte se nejen terapeutickou praxí, ale také výrobou produktů.
Máme rodinnou firmu TCM Point, která vyrábí dvě produktové řady. Asi jedenáct let děláme produkty z medicinálních hub. Od konce září se už nesmí říkat medicinální houba, protože lidi by si mohli myslet, že mají terapeutický efekt, což si myslet nesmí. Tak jsme zavedli nový termín – vitální houba. Ta práce by byla nádherná, kdyby nebylo absurdních zásahů Evropské unie a našich úředníků. Povídání o houbách by bylo na hodiny. Nemám rád výraz všelék, ale ty houby opravdu všelék jsou. Dokáží vyrovnávat jin a jang – každá nemoc je v podstatě jen nerovnováha jin a jangu a jediné, co dělám se svými pacienty v ordinaci, je, že vyrovnávám jin a jang. Ono to zní stupidně a jednoduše, ale to je celá pravda čínské medicíny. A nejen čínské. Je v podstatě jedno, jestli použijete houby, byliny, akupunkturu nebo antibiotika. Princip je vždycky stejný. Pokud nevyrovnáte jin a jang, tak je léčba neefektivní a nemá smysl. Západní ani východní, která je tedy mnohem šetrnější a cílenější. Ne vždy má použití hub smysl, ale to spektrum účinků je opravdu velmi široké, zvlášť pro dnešního člověka trpícího civilizačními chorobami. To je tedy řada MycoMedica. A pak máme druhou řadu, která se jmenuje YaoMedica. To jsou tinktury podle tradičních čínských receptů, které se používají po tisíce let. Macerujeme byliny v alkoholu a různě s nimi manipulujeme. Rozdíl mezi houbami a tinkturami je v tom, že tinktury jsou zacílené na konkrétní věc. Houby třeba běžně používám tři čtyři najednou, ale tinkturu dávám vždy jednu v jeden čas. Například tinktura Labutí šíje řeší krční páteř, tinktura Posílení opory bederní páteř, tinktura Rozbití okovů somatizace stresu a tak.

Kde houby a byliny nakupujete?
Všechny suroviny dovážíme z Číny. Jsme už zřejmě největší výrobci v Evropě a spolupracujeme s německou rodinnou firmou Hawlik, která to dělá už čtyřicet roků. Všechno necháváme kontrolovat v německém Agrolabu, což je nezávislá laboratoř na zhruba pět set druhů škodlivých látek včetně pesticidů, těžkých kovů nebo radioaktivity, což je velmi důležité především u hub.

Kam své výrobky vyvážíte?
Do celé Evropy. Občas se ozve někdo z Ameriky, dokonce už jsme posílali i do Vietnamu a do Číny, což se mi zdá jako nošení dříví do lesa, ale když si to objednají, tak to mají. Můj syn, který umí čínsky, nastoupil do firmy asi před pěti lety, aby se věnoval především zahraničnímu obchodu, ale pořádně se k tomu ještě nedostal. U nás je pořád co dělat.

Vy sám umíte čínsky?
Neumím konverzovat. Umím technické pojmy čínské medicíny, jinak bych si nepřečetl žádnou odbornou knížku. Názvy orgánů, nemocí, akupunkturních bodů, minimálně to musím umět v čínštině. Ale teď si třeba ani nevzpomenu, jak se čínsky řekne o pivo. (smích)

Co bychom měli dělat pro své zdraví podle tradiční čínské medicíny?
Čínská medicína je hrozně moc o prevenci. Naše tělo má úžasnou samoregulační schopnost a neustále jin a jang vyrovnává, západní medicína tomu říká homeostáza, to je v podstatě stejné. A jenom pokud žijeme nějak extrémně, překročíme hranici, tak začne nemoc, tělo si už nepomůže samo a musí nastoupit léčba. A je jedno, jestli to budou byliny, akupunktura nebo antibiotika, je třeba dostat tělo opět do rovnováhy. Velká síla čínské medicíny je v tom, že učí lidi žít tak, aby ty hranice nepřekračovali. Je hodně o zlaté střední cestě. Já mám rád anglického učitele Petera Deadmana, který vlastně přivedl čínskou medicínu do Evropy a naše firma dokonce vydala jeho knížku Žijte dobře, žijte dlouho. On se dlouhodobě věnuje učení Yang Sheng, tedy umění, jak podle čínské medicíny dobře žít. A ten návod je geniální. V praxi to u mě trošku pokulhává, ale on mluví o čtyřech nohách židle. Mluví o tom, že by člověk měl udržovat zdravé emoce – ty jsou důležité, ale nesmějí být ani potlačované, ani extrémní. Pak by měl dobře spát, měl by se přiměřeně hýbat a měl by dobře jíst. Jídlo je v dnešní době dost přeceňované, všichni ho řeší. Jedna čínská poučka říká, že je úplně jedno, co budeme jíst, ale musíme jíst pravidelně. Což samozřejmě není úplná pravda, ale zdravý člověk by měl jíst pravidelně, pestře a kvalitně a pak je opravdu jedno, co bude jíst. Pokud ale máte nějakou nerovnováhu, jste třeba zimomřivá žena, máte studené nohy a časté záněty močového měchýře, tak jíst každý večer zeleninové saláty, které jsou hodně studené, není dobrý nápad. Je dobré pochopit ty základní principy. A náš život je jako ta židle. Pokud bude chybět jedna noha, tak bude nestabilní. Podle mě ta židle potřebuje ještě nějaké opěradlo, aby byl člověk opravdu stabilní. A to opěradlo jsou podle mého názoru vztahy. Vztahy s ostatními lidmi jsou možná úplně to nejdůležitější a stojí nad vším. V ordinaci to opravdu pozoruju. Ten, kdo se chová k ostatním lidem špatně, nebo vnímá, jak se ostatní chovají špatně k němu a pořád to řeší, tak si sám způsobuje spoustu zdravotních problémů. A člověk, který se snaží budovat s ostatními dobré vztahy, má život vždycky lepší. A to výrazně.

Vy osobně si pěstujete pěkné vztahy. Naposledy jste třeba nechal pro město vytvořit sochu Panny Marie. Proč?
Jsou asi tři důvody. První byl ten, že si myslím, že se v poslední době všeobecně staví spousta ošklivých věcí a já chtěl, aby tady bylo něco hezkého. Druhý důvod je osobní. Dřív jsem si myslel, že Pannu Marii vymysleli katolíci, aby se měli ke komu modlit. Ale občas se člověku stanou věci, které změní jeho názor. Mám teď Pannu Marii rád a chtěl jsem jí vzdát poctu. A nejdůležitější je třetí důvod. Zdá se mi, že lidi mají v současnosti málo duchovních symbolů. Nemají se k čemu upínat. A my jsme sochu nazvali Panna Marie – ochránkyně Police nad Metují. Moc bych si přál, aby ji lidi vzali za svou a když mají starosti, tak aby jí to řekli. A když mají radosti, tak aby jí to taky řekli. Aby to nebyla jen socha, ale symbol. A z reakcí mám pocit, že se mi to přání naplňuje. Už jen tím, že tam lidi nosí kytky a zapalují svíčky.

Smím se zeptat, jak se vám změnil pohled na Pannu Marii?
Před pár lety jsme se cestou k chorvatskému moři zastavili v Bosně a Hercegovině v Medžugorje, kde se od roku 1981 zjevuje Panna Marie a předává svá poselství. Nic jsem od té návštěvy neočekával, ani nejsem citlivý na podobné záležitosti. Ale stalo se tam něco, co mě stoprocentně přesvědčilo. Víc nepovím.

Podporujete činnost Police Symphony Orchestra. Proč je to pro vás důležité?

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání Náchodského SWINGu, nebo si ho nalistovat zde.

Hana Stoklasová
NachodskySWING.cz

 

 

Čtěte také