Osobnost Swingu Kateřina Smutná

Lednovou Osobností Swingu se stala Kateřina Smutná ze Zbečníka.

Její výrobky mě poprvé okouzlily v náchodské kavárně Láry Fáry, kde zdobí stoly. Vzala jsem si vizitku, podívala se na její profil na Fleru a s překvapením zjistila, že je z Hronova. Její práci jsem dlouho obdivovala jen virtuálně, ale pak jsem na ni narazila na facebooku, napsala jí, slovo dalo slovo a já se dostala i do její dílny, kam vás zvu v letošním prvním rozhovoru. Za rozevlátou rusovlasou svobodomyslnou drátenicí Kateřinou Smutnou do Zbečníka.

Jaká byla Tvá cesta k drátování?
Moje cesta mě k drátování sama přivedla, já po ní jen šla. Odmalička jsem měla k tvoření blízko, tak jako jsou přirozeně tvořivé všechny děti, pokud jim k tomu poskytneme prostor. Vyrábění a tvorba z čehokoliv mě nenápadně provázely i dospělým životem. To, že jsem během rodičovské dovolené našla drát a začala objevovat jeho možnosti, je spíš dílem náhody. Jsem přesvědčená, že pokud bych nedrátovala, věnovala bych se nějaké jiné řemeslné nebo výtvarné technice, i kdyby to měl být jen koníček.

Hned po rodičovské dovolené ses tedy začala drátováním živit?
Já jsem si drátováním začala přivydělávat už během rodičovské dovolené. S dětmi je snadné začít tvořit. Máte volné dlouhé večery. Zhruba v té době jsem objevila Fler, virtuální tržiště, místo, kde mohou jednotlivci nabídnout svoje vlastnoruční výrobky k prodeji. S úžasem jsem zjistila, že je o moji práci zájem a že odezva nakupujících je skvělá, obstarala jsem si živnostenský list a stala se ze mě oficiálně "drátenice". V době, kdy mi končila rodičovská dovolená, už jsem měla relativně širokou základnu zákazníků a fanoušků, takže jsem to riskla a od té doby jsem OSVČ na plný úvazek.

Prodáváš své výrobky kromě Fleru ještě někde jinde?
Převážnou část svojí tvorby prodávám na internetu, moje výrobky můžete si můžete prohlédnout na www.fler.cz/smu. Naživo mohou zákazníci momentálně vidět a případně zakoupit v Klášterní kavárně v Broumově, v kavárně Pod křídly anděla v Hronově a v prodejně Dohajan v Náchodě. Zhruba dvakrát do roka se ukážu na nějaké prodejní akci osobně, zpravidla je to Den řemesel v Polici nad Metují a některý z řemeslných trhů v broumovském klášteře.

Co Tě při práci nejvíc inspiruje?
Inspiruje mě celý svět! Příroda, krajina kolem mě, knížky, filmy, výtvarné umění, vztahy, všechno mě nějakým způsobem oslovuje a záhadně se to ve mně taví. Taky mě inspiruje samotný materiál. Právě při práci s drátem mě napadá nejvíc věcí a motivů, které chci ztvárnit.

Tvorba je pro mě hluboce meditativní záležitostí. Jsem schopná se do ní ponořit tak, že nevnímám čas ani okolí. Myslím, že každý člověk nějakou takovou svoji činnost potřebuje a vyhledává. Někdo plete, vyšívá, jiný člověk běhá, další hraje na hudební nástroj... a já drátuju.

Pořádáš nějaké kurzy drátování?
Kurzy a workshopy jsem pořádala, ovšem momentálně jsem vyhlásila "stop stav". I když účastníci jsou vesměs nadmíru spokojení a o kurzy je pořád zájem, zjistila jsem, že mě lektorování neuspokojuje tak jako samotná tvorba. Netvrdím, že už je nebudu pořádat nikdy, jen si od nich potřebuju odpočinout a víc pracovat sama.

Tvé výrobky mají certifikát Regionální produkt Broumovska. Co to pro Tebe znamená?
Značka Regionální produkt Broumovsko je pro mě osobně spíš srdeční záležitostí. Praktický význam pro mě v zásadě nemá, jelikož prodejní akce, na které dostávám prostřednictvím zaštiťující agentury pozvánky, nevyhledávám. U mě jde spíš o pocit zakotvenosti v regionu. V regionu, který mi učaroval. Příslušnost k té kouzelné krajině, která nás tady, v broumovském výběžku, obklopuje. Myslím, že jde o jedno z nejhezčích míst k životu.

Dovedeš si představit svůj život bez drátů?
Život bez drátů si představit dokážu. I když je to pro mě v současnosti základní zdroj obživy, kdyby mě drátování nebavilo, nedokázala bych mu věnovat tolik času. Jak už jsem řekla, nejspíš bych se věnovala nějaké jiné kreativní tvorbě. Láká mě toho hodně, co jsem zatím nezkusila nebo nerozvíjela. Třeba bych pletla svetry, kreslila, fotila... I když nevím, jestli bych byla schopná se tím živit tak, jako drátováním. Určitě bych ale neseděla s rukama v klíně.

Také jsi vytvořila oblečení značky A basta!.
A basta! byl takový projekt, na kterém jsem pracovala s kamarádkou švadlenkou. Vymyslely jsme značku a začaly jsme vytvářet volnočasové oblečení, převážně jednoduše šité kalhoty a sukně. Univerzální velikost, hodně barev... Takové oblečení, které si vezmete na procházku se psem, na cvičení nebo na domácí lenošení, nikde vás nebude nic tlačit a přitom nepůjde o vytahané tepláky. Já si vymýšlela, kamarádka šila, spolu jsme upravovaly střihy, nakupovaly látky... byla to zábava a zároveň bylo vidět, že projekt je životaschopný. Momentálně je ale A basta! u ledu, neměly jsme potom už dost času na to, abychom se tomu věnovaly tak, jak by si to zasloužilo a dohodly jsme se, že to zatím ukončíme.

Pokud vím, tak tenhle váš společný projekt dokonce zaujal v soutěži Rozjezdy.
Ano, Rozjezdy jsou soutěž, kterou pořádá T-Mobile pro začínající podnikatele. Získaly jsme druhé místo v Královéhradeckém kraji a byl to pro nás neuvěřitelný úspěch. Z přihlášených projektů si zástupci T-Mobile spolu s odbornou porotou vyberou jen malou část a jejich autory si pozvou na prezentaci naživo. Při samotné prezentaci si připadáte jako při maturitě. Musíte obhájit celý proces výroby až po samotný prodej. Nákup, materiály, náklady, prezentaci... Myslím, že sympatie poroty nám získaly hlavně důraz na hand-made tvorbu z domova, na protiklad sériového oblečení z řetězců, na to, že si tímto způsobem může přivydělávat třeba v Česku hůře zaměstnatelná matka malých dětí. Celá soutěž prospěla hlavně mému sebevědomí. Dokázala jsem si, že prorazit s vlastní tvorbou není nemožné a že stačí jednoduchý nápad a chuť ho zrealizovat.

Jsi také zakladatelkou facebookové komunity Můj život v Hronově. Jak a proč tenhle nápad vznikl?
Můj život v Hronově - to už je teď srdeční záležitost. Stránka vznikla z náhlého popudu. Šla jsem hronovským parkem, fotila jsem si jen tak "do šuplíku"... zarostlé koupaliště, nevyužitou řeku Metuji, protékající městem, dřevěnou zvonici... a pocítila jsem potřebu se o dojmy z těch míst podělit i s dalšími Hronováky a lidmi z okolí. Ať už s nimi sdílet názor na věci, které se podle mého městu moc nedaří, tak i radost z projektů a akcí, které se povedly. A Hronov žádnou platformu, kde by se na tyto věci dalo reagovat, neměl. Tak jsem přišla domů, sedla si k počítači a stránku založila. Přizvala jsem během doby ještě pár jednotlivců, jejichž názorů a postojů si vážím, aby mi se správou stránky pomohli. A i když je většina příspěvků mým dílem, cítím podporu v tom, že na to nejsem tak úplně sama.

Od začátku jsem se vymezila v tom, že stránka bude apolitická, že příspěvky nebudou urážlivé, rasistické nebo vulgární. Spíš se snažím vyzdvihnout věci, které se v Hronově daří, ať už jsou to akce Základní umělecké školy, knihovny, práce nadšenců, kteří se dobrovolně a zdarma s radostí věnují dětem, jako jsou třeba Lotři... Snažím se pomocí stránky podpořit místní podnikatele, protože si myslím, že v malém městě, jakým Hronov je, nemají zrovna na růžích ustláno. Sdílím tedy jejich nabídky a inzerci, ať už jde třeba o jídelní lístky restaurací, pozvánky na kulturní a sportovní akce, nabídky volných pracovních míst a podobně. Lidé nám mohou posílat fotky a jakékoliv další podněty. Rádi nasdílíme vše, co se nějak týká Hronova a okolí, stačí nám napsat zprávu na facebook. Stránka má v současnosti přes tisícovku odběratelů, což považuju v tak malém městě za úspěch a dělá mi to radost.

Z Náchodska nepocházíš, ale tvůj vztah k regionu je zřejmě hodně silný.

Kompletní rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Náchodský SWING, nalistovat si ho můžete také zde. 

Hana Stoklasová
NachodskySWING.cz

Sdílet článek

Čtěte také