Zlaté dno Davida Línka

„Člověk nemusí dělat věci, které ho nebaví.“

Každý podnikatel má na jedné straně své sny a touhy, které by rád v podnikání uskutečnil, a na straně druhé je pro něj nezbytně nutné, aby byl realista, nenechal se příliš unést a zůstal nohama na zemi. Jak se s touto kombinací vypořádal zakladatel a majitel firmy DLNK s.r.o. David Línek, se kterým mě čeká rozhovor tentokrát? Jak vypadá kombinace úspěšné firmy s dvacetiletou historií, která se několikrát probojovala do finále krajského kola soutěže Firma roku a jejího majitele, vášnivého balonového letce? V čem tkví jeho recept na úspěch a jak často mívá hlavu v oblacích?

V roce 1994 vznikla firma DLNK. Co jste dělal předtím, než jste ji založil?
V roce 1994 jsem ještě studoval Vysoké učení technické v Brně. Končil jsem až v roce 1997, čili firmu jsem založil ještě za dob vysokoškolských studií. Mým oborem byla technologie výroby mikroelektronických prvků, kterou jsem studoval jak na střední, tak na vysoké škole. Jediné budoucí možné uplatnění bylo v Tesle Rožnov, která jediná v republice vyráběla čipy, ale po revoluci se všechno pochopitelně změnilo.

Kde se vzal ten impuls, že vznikla firma?
Otec podnikal, takže jsem k podnikání měl vztah. Pomáhal jsem mu především po obchodní stránce a tím jsem si vlastně už na vysoký škole přivydělával.

V jaké oblasti Váš otec podniká?
Kovovýroba a stavebnictví. Což na druhou stranu s oborem, kterému se věnuji, vůbec nekoresponduje. Ale šlo o zkušenosti v oblasti obchodních vztahů, které uplatníte vždycky bez ohledu na obor.

V čem tedy spočívala Vaše touha po podnikání?
Už od samého začátku jsem toužil být nějakým způsobem nezávislý. Taky jsem nikdy nebyl zaměstnaný.

Vzpomenete si na ten zlomový okamžik, kdy došlo k tomu, že jste si řekl: Tak a teď založím firmu?
Asi ani nešlo o zlomový okamžik. Byl to vývoj. Paradoxně nešlo v prvopočátku o byznys v IT, to podnikání mělo být obchodní. Už na vysoké škole jsem využíval toho, že jsem z textilního kraje a nakupoval jsem tady textilní výrobky - ubrusy z Texlenu a froté z Frolenu a když jsem jezdil do Brna do školy, tak jsem to tam prodával do obchodu. To byl úplný začátek.

Vy jste začínal v textilu?
Ano, první rok. (smích)

Jak se stane to, že z oblasti prodej nákup textilu vznikne firma, která se věnuje diametrálně jinému oboru?
Úplně jednoduše. Kolega na koleji, který měl počítač, já ho v té době ještě neměl, chtěl koupit klávesnici a zjistil, že standardně se kupuje za pět set korun, ale že v Brně existuje velkoobchod, kde stojí tři sta. Tak mě uvrtal k tomu, abych vzal svůj živnostenský list a šel tam nakoupit a sehnal mu klávesnici o dvě stovky levnější. Tak jsme se dostali k cenám nižším než byly obvyklé a na kolejích jsme s tím kamarádem, který mi pomáhal po technické stránce, začali studentům nabízet IT techniku za podstatně lepší ceny. Tenkrát byl rozdíl mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou totiž výrazně vyšší než dnes. To byly moje začátky. Časem jsem si koupil asi za dvacet tisíc starou škodovku. Tou jsem především na Náchodsko vozil počítače, ke kterým jsem v Brně nakupoval komponenty a stavěli jsme je na kolejích, takže jsem dával práci i kolegům studentům. To vše znamenalo, že v pátek jsem nechodil do školy, ale věnoval se byznysu tady v regionu.

Byly na začátku Vašeho podnikání nějaké výrazné překážky?
Určitě kapitál. Začínal jsem od nuly, neměl jsem nic. Počáteční kapitál jsem získal tak, že jsem jezdil dělat výkopové práce do Police nad Metují, kde se dělala elektrifikace. Tam jsem o prázdninách vydělal za hodně velkou dřinu asi třicet tisíc korun. Tímhle způsobem jsme dokázali profinancovat první počítač. Začátky byly zkrátka nejsložitější.

Už tehdy jste obchodoval pod značkou DLNK? Jak název vznikl?
Ano, ale podnikal jsem jako fyzická osoba a jel jsem na živnostenský list. Společnost s. r. o. vznikla až v roce 2004. A název je zkratka. DLNK – D je David a LNK je Línek. NK není žádný skrytý společník. Na průmyslovce jsme museli mít čtyřmístnou zkratku, tak jsem si vymyslel tuhle a pojmenoval podle ní i firmu.

Jak se firma a vámi nabízené služby vyvíjely?
Tak jak to přicházelo, pomalu a postupně. Začínalo to tím, že jsme něco nakoupili a prodali. Tenkrát pro nás třeba ta práce IT technika nebyla zajímavá. Byla to vlastně přidaná hodnota a práci jsme dokázali udělat zákazníkům úplně zadarmo. Když si to u nás koupíte, my vám to zdarma nainstalujeme, dovezeme a podobně. Nicméně postupem času, jak se měnil trh a marže se snižovaly a nastupovaly internetové obchody, začalo se to otáčet. Dnes žijeme hlavně ze služeb, tedy z té přidané hodnoty a to, že někomu něco prodáme, je sice hezké, ale neživí nás to. Často dnes přijde část zákazníků, že si koupili nějaké zařízení třeba v marketu nebo na internetu a my jim zajistíme instalaci, odborný servis a tak dále.

Jak jste v začátcích sháněl první zákazníky?
První zákazníci byli na kolejích, tedy studenti a kamarádi, kteří mi pak díky tomu pomáhali se studiem, protože jsem na něj neměl moc času. Takhle jsem měl i kamaráda, který za mě zvládl chodit i na některé zkoušky (smích). A první zákazníky jsem oslovoval tady po Náchodě díky známým a hlavně nízkou cenou.

Jak je dnes Vaše firma velká?
Máme asi 28 zaměstnanců a čtyři pobočky v České republice. Když jsme otevřeli první prodejnu v České Skalici, to bylo v roce 1997, tedy hned jak jsem dostudoval, tak jsme dva roky fungovali jen tam a pak to byl přirozený vývoj. Založili jsme prodejnu ve Dvoře Králové, tu jsem aktivně vyhledával, sehnal jsem tam člověka. Nicméně ostatní pobočky většinou přicházely tak, že jsme se spojili s nějakou konkurenční firmou, se kterou jsme našli společnou cestu a začali fungovat pod naší hlavičkou. Tímhle způsobem vznikly naše pobočky v Náchodě, v Trutnově a částečně i v Havířově.  

Čemu se dnes firma DLNK věnuje? Co máte v portfoliu?
Říkáme tomu systémová integrace. De facto se věnujeme tomu, co ve firmách není moc vidět. To znamená firemní systémy, servery a jejich zabezpečení. Vše musí fungovat tak, aby se na to naši zákazníci mohli spolehnout a v klidu se mohli věnovat pouze tomu, co umí.

Kde všude máte zákazníky? Mám na mysli jak odvětví, tak územní celky.
Stále se prezentujeme jako východočeská firma, takže hlavně královéhradecký a pardubický region, ale máme i zákazníky mimo kraj. A co se týče odvětví, tak především školství, státní správa a komerční firmy, je to asi na třetiny.

Jak se Vám podařilo skloubit soukromý život s podnikáním?
Když jsem se seznámil s manželkou, tak už jsem podnikal. Ona věděla, do čeho jde a nemyslím si, že by se něco nějak výrazně změnilo. Jsem rád, že denní režim byl nějak nastaven a spíš jsem čekal, že člověk začne pracovat míň a efektivněji, aby měl čas na rodinu a na koníčky. Ale nebudu tvrdit, že dnes jsem v práci od šesti od rána do osmi do večera. Nejsem. Dokážu si ten čas zorganizovat takovým způsobem, že kolikrát práci zvládnu odvést večer.

Jak relaxujete?
Hlavně v balónu, sportem a s rodinou.

Jak se stane, že člověk propadne balonovému létání?
Dostali jsme let balónem s manželkou jako dárek k výročí a letěli jsme s komerčním pilotem u Konopiště a moc se nám to líbilo. Už tehdy mi letěly hlavou myšlenky, jak balón pořídit, jak to spojit s firmou, jak odečíst DPH z balónu, jak použít balón jako marketingový nástroj a podobně. Tohle mi v hlavě tikalo asi rok a po roce se stalo to, že jsem objednal balón s logem tak, abychom si pomohli jako firma s marketingem a zároveň, aby to byl i koníček.



Ono to ale přerostlo ve velkého koně, ne?
No, trochu to přerostlo (smích). Ty balóny jsou teď už tři, naše posádka začala závodit, jsme členy české reprezentace, z roku 2014 jednička české reprezentace, jezdíme po závodech od mistrovství České republiky přes mistrovství světa po světové letecké hry v Dubaji, což je něco jako letecká olympiáda, kde jsou všechny letecký sporty. Přerostlo to do dost velkýho koně.

Jak hodně zainteresovaní jsou Vaši zaměstnanci? Sdílí Váš koníček?
Někteří zaměstnanci jsou členy týmu, jezdí s doprovodem a na závody. Firma je zainteresovaná tak, že balóny používáme v marketingu, proto je na nich naše logo. A například když pořádáme nějaké akce, semináře, školení, tak máme letenky v tombole, nebo když si u nás zákazník koupí třeba server, tak může dostat let balónem jako odměnu.

Stalo se Vám, že jste uzavřel nějaký obchod právě při letu balonem?
Vzpomínám na humornou příhodu, která se jednou stala. Spolupracujeme hodně s firmou HP a několik lidí přijelo z Prahy k nám, že se proletí balónem. Večer předtím jsem jim říkal, že potřebujeme jednomu zákazníkovi dodat server. Řešili jsme cenovou nabídku a nějaké specifické podmínky zákazníka a s lidmi z HP jsem druhý den nastoupil do balónu a letěli jsme, myslím, že to bylo někde u Žernova, a ten zákazník zrovna jel po cestě pod námi na kole. V tu chvíli jsme na sebe začali volat a on nahoru křičel, že ten server bere, že se mu ta nabídka líbí. Takže i ti lidi z Prahy, se kterými jsme řešili tu nabídku, viděli realitu, jak to funguje u nás na vesnici a hlavně jak to funguje s tím balónem. Ale obchodních případů se v balónu uzavřelo víc. Dost často je to poslední krok, když máme něco rozjednáno. Ta atmosféra, kdy letíme nad krásnou krajinou, je mnohem uvolněnější a dokážeme si se zákazníkem říct daleko víc věcí a úplně jiným způsobem, než když sedíme v kanceláři u stolu. Občas si děláme srandu, že to zákazníkům prezentujeme tak, že dokud nepodepíší smlouvu, tak nepřistaneme, ale to je skutečně jen legrace.

Kde všude jste létal?
Tak asi nejexotičtější byla Brazílie, to bylo loni mistrovství světa. V Mexiku, několikrát jsme byli v USA a víceméně po celé Evropě. Letos se chystáme do Dubaje a za rok na mistrovství světa do Japonska.

Jak často do týdne vzlétnete?
To záleží hlavně na počasí. Třeba minulý týden jsme letěli čtyřikrát, bylo hezké počasí, začala nám sezóna, ale jakmile je deštivo nebo větrno, tak nelétáme. Za rok udělám přibližně sedmdesát letů.

Dá se ta závislost na počasí skloubit s povinnostmi ve firmě? Stává se Vám, že zrušíte jednání, protože je hezky a dalo by se letět?

Kompletní rozhovor najdete v aktuálním vydání Náchodského SWINGU. Nalistovat si ho můžete také zde.

Daniel Šafr
NachodskySWING.cz

Sdílet článek

Čtěte také