Letos to dopadne

Letos to dopadne. A když ne, tak za rok.

Hudební publicista, novinář a spisovatel Jaroslav Špulák píše pro Náchodský SWING pravidelnou rubriku Bez skrupulí

Letos to určitě dopadne. Na sto procent. Ne že bych se takto neuklidňoval na prahu každého léta - a co jich už v mém životě bylo. Letos to ale bude nejlepší, takové, že si to ani nedovedu představit.
Možná.
Už drahně roků mám takový malý problém. Jakmile mě z nebes polechtá paprsek jarního a raně letního slunka, množí se mi v mozku nápady. Že v tom nejsem sám, jsem si jist, ale na mě jdou takové nápady, které pro svou realizaci vyžadují trošku odvahy, trošku nutnosti vyhrát dočasně nad prokrastinací a především schopnost nalézt pro ně v toku času místo. Všechny ty nápady souvisí s létem a sluncem a všechny vyžadují zvednout kotvy.
Není divu, že slunko vábí k tomu, abychom opustili místnosti, které dobře známe, a vyrazili kupředu. Já ale vždycky narážel ve druhé fázi procesu. Tu první jsem vymyslel a byl jsem z ní nadšen, druhou jsem však často nedokázal realizovat, protože vyžadovala aktivitu směrem k přehodnocení pracovních priorit. Ty bohužel leckdy vítězily.
Před lety jsme se s mou tehdejší přítelkyní rozhodli koupit ještě jednoho koně (ona už svého měla) a vyrazit po vlastech českých... na koních. Romantické k zbláznění, že? Byli jsme pro ten nápad absolutně nadšeni, plánovali jsme a určovali si i časy, kdy by se tento výlet za hranici všednosti měl uskutečnit. Dokonce jsme pro mě vyhlédli i hodného koně. Nakonec to ale dopadlo tak, že v redakci časopisu, jehož jsem byl šéfredaktorem, chtěli to léto dovolenou úplně všichni, a tak jsem jako kapitán zůstal a vymlouval se své přítelkyni tak mizerně, že bych se na ni asi zlobil, kdyby nepoznala, že lžu. Pokračování pak bylo logické: když se výlet na koni neuskutečnil ani další rok, přišel jsem o přítelkyni, koně a jeden skvělý plán.
O několik let později jsem přišel s ideou objet tuhle zemi na kole. Můj plán byl vyrazit, šlapat, odpočívat, koupat se, v podvečer dojet na neznámé místo, ubytovat se v penzionu nebo pod širákem a ráno šlapat dál. Nejméně dva týdny. Plán je to, jistě uznáte, skvělý. Zůstal ale zatím také nenaplněn. Zakoupil jsem si sice před lety bicykl, který mám moc rád, ujel jsem na něm stovky tréninkových kilometrů po jižní Francii nebo Toskánsku, zvykal jsem si tam i na spaní pod stanem či širým nebem, ale jakmile mělo dojít k tomu, že bych konečně vyrazil na cestu kolem téhle země, přišly do toho výmluvy, které jsem paradoxně směřoval sám sobě. Ta nejobvyklejší je, že v létě jsou hudební festivaly a já jako hudební publicista u nich musím být.
Nemusím, řekl jsem si však letos a pro jistotu ještě bouchl do stolu. Když nevytáhnu kolo (záměr vyrazit na koni jsem odsunul z důvodů bezpečnostních), nepojedu už nikdy. Tak nějak to cítím. Anebo možná pojedu za rok. Tak to cítím také.
Pro jistotu jsem naplánoval i další věci. Kromě cesty kolem republiky na kole bych třeba konečně rád strávil několik dnů na Jiráskově Hronově, kde mě - jak už jsem v minulosti v tomto magazínu přiznal - naprosto fascinuje noční posedávání umělců a jejich přátel na milém hronovském náměstí, popíjení kávy, vína či vody a klábosení o čemkoli, co má alespoň trochu smysl.
Naplánoval jsem si i několik dnů na horách, nejlépe v Krkonoších, pár pochodů, při kterých konečně pohlédnu pravdě do očí a zjistím, jak mizernou fyzickou kondici mám, abych následně v dalších dnech zahájil něco jako trénink a odjížděl do svého domova s pocitem, že jsem fyzicky zdatnější.
Není to nic, co by mělo spojitost s plněním si snů. Neočekávejte sentimentální řeči o tom, že by člověk měl za svými rozhodnutími jít, protože pokud to neudělá, bude toho třeba jednou litovat. Ony totiž ani ty důvody odkladů v minulých letech nebyly marné a já rozhodně prožil i s nimi skvělé časy....

Celý sloupek Jaroslava Špuláka najdete v aktuálním vydání Náchodského SWINGU, nalistovat si ho můžete také zde.

Sdílet článek

Čtěte také