Ondřej G. Brzobohatý zazpívá pro hospic

NÁCHOD - Ve středu 20. listopadu zazpívá v Beránku jeden z nejtalentovanějších muzikantů současné české hudební scény.

Muzikant, skladatel, zpěvák a herec Ondřej Brzobohatý se narodil 2. února 1983 v Praze do rodiny legendárního herce Radoslava Brzobohatého a slovenské herečky Hany Gregorové. Od dětství byl veden k hudbě, učil se hrát na housle a později na piano. Absolvoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obory skladba, klavír a dirigování, později studoval u skladatele Milana Kymličky, který pracoval pro velká filmová studia v zámoří. Od 19 let působil v kapele Bůhví, do povědomí se dostal moderováním prvního ročníku soutěže Česko hledá superstar, moderoval také Českého slavíka. Hrál v několika seriálech, například Ulice a Gympl s (r)učením omezeným, ale život zasvětil hudbě. Svoji první velkou filmovou partituru napsal pro film Dušana Kleina Zakázaný člověk. Podepsán je také pod hudbou k filmům Dvanáct měsíčků, Princezna a písař, Rodinka, Vesnice roku, Osmy, Správnej dres, Krycí jméno Holec, Jak básníci čekají na zázrak, Anděl Páně 2 a dalších. Skládá scénickou hudbu do mnoha divadelních inscenací, spolupracoval na lyrikálu Michala Horáčka Kudykam, napsal písně pro Daru Rolins, Hanu Zagorovou, Karla Gotta, Ilonu Csákovou nebo třeba Richarda Müllera. Jeho nejrozsáhlejším dílem je zatím muzikál Legenda jménem Holmes pro Hudební divadlo Karlín, ke kterému napsal hudbu, texty i libreto. V roce 2013 vydal své první sólové album Identity, za které získal platinovou desku. O čtyři roky později mu vyšel druhý autorský počin Universum. Písně z obou desek Ondřej zazpívá se svou kapelou 20. listopadu v Městském divadle v Náchodě na benefičním koncertě na podporu červenokosteleckého Hospice sv. Anežky.

Kterou knihu máte rozečtenou?
Zrovna jsem se zakousl do knihy Rodina od Maria Puza. Je to můj oblíbený autor a na tuhle knihu jsem se dlouho odhodlával. Není to totiž zrovna lehké sousto. Vypráví o kořenech italské mafie z doby Rodriga Borgii, který se stal papežem, ale jeho duše přitom patřila ďáblu. Spousty intrik, lží, incestů, vražd a smilstva. Nečte se to lehce, ale je dobré to znát.

Na které hudební album nedáte dopustit?
Těch je nespočet. Na světě bylo a je tolik šikovných muzikantů, co natočili zcela výjimečná alba, že vybrat si to jediné, by byla hloupost. Snad jen album Possibilities od Herbieho Hancocka můžu poslouchat pořád dokola a nikdy se mi neomrzí.

Který film Vás nikdy neomrzí?
No to je vlastně stejné. Je jich tolik, že vybrat si jeden, je těžké, ale dobře. Miluju Tootsie s Dustinem Hoffmanem.

Jaký byl v poslední době Váš největší kulturní zážitek?
Oběd s mou sestrou v restauraci Honzy Punčocháře U Matěje v Praze v Dejvicích. Jediné, že jsem si zapomněl frak.

Kdo Vás nejvíc ovlivnil a čím?
Záleží i na tom v čem. Těch lidí, na které jsem měl a mám v životě štěstí, je víc. Ale tím zásadním byl táta. Ať už svým přístupem k životu nebo k práci. Obojí jsem si přivlastnil a praktikuji to, jak nejlépe umím.

Jakou nejlepší radu jste dostal?
Právě od něj. Zní možná trochu jednoduše a vulgárně, ale skrývá se za ní hluboká filosofie: „Jen se neposrat”.

Jak zní Vaše životní motto?
Totožně jako ta rada.

Máte neřest, které se chcete zbavit?
Mám, ale zbavit se jí nechci.

Kdy jste si naposled udělal radost a čím?
Koupil jsem si fajfku Petersonku, moc hezkou. Taková malá radůstka. Ostatně tím jsem vám odpověděl i na předchozí otázku.

V jaké zemi a v jaké době byste chtěl žít, pokud byste si mohl vybrat, a proč?

Celý rozhovor jste si mohli přečíst v říjnovém vydání Náchodského SWINGu, nalistovat si ho můžete i tady. 

Hana Stoklasová
NachodskySWING.cz
Foto archiv O. G. Brzobohatého

Sdílet článek

Čtěte také