Za deset minut bylo po všem

Bylo nádherné počasí, slunce hřálo až k nevíře, na trávníku se povalovali i posedávali mladí i starší, pivo teklo proudem...

Hudební publicista, novinář a spisovatel Jaroslav Špulák píše pro Náchodský SWING pravidelnou rubriku Bez skrupulí

Bylo nádherné počasí, slunce hřálo až k nevíře, na trávníku se povalovali i posedávali mladí i starší, pivo teklo proudem, a kdyby byl v téhle zemi stejně jako zlatavý mok oblíbený i banánový džus, tekl by proudem také. Ve vzduchu, pravda, viselo varování hydrometeorologického ústavu o tom, že přívalové deště mohou přijít i do Královéhradeckého kraje a nejspíše do něho i dorazí, pohoda byla nicméně patrná.
Thom Artway svým jemným setem přítomné uklidnil a rozněžnil, Slobodná Európa, jež dorazila z Bratislavy a hned po skončení svého setu namířila vozy směrem na Prešov s mezizastávkou na nocleh v Mohelnici, připomněla syrový punk přelomu osmdesátých a devadesátých let.

A potom nastoupilo broumovské Imodium. Odhodlaně a v plné síle, třeba jen kvůli tomu, že před několika týdny ohlásilo pauzu, která pro ně nastane po skončení festivalové sezóny, a tak to vlastně měl být na nějaký čas jeho poslední koncert na domácí půdě. A půjdeme-li do extrému, kdyby se náhodou mládenci z Imodia rozhodli, že je klid baví, mohl to být docela dobře i poslední koncert kapely v Broumově vůbec.

To celé pak trvalo maximálně dvacet minut. Obloha se zatáhla kovovou barvou těžkých mraků a radary sledované v mobilních telefonech informovaly o chuchvalci zabarveném do červena, tedy mraku deštivém, divokém a nebezpečném. Valil se na Broumov.
Potom někdo někomu zavolal, že v sousedních Martínkovicích už déšť činí boží dopuštění. Než ten dotyčný stačil informaci zpracovat a řádně ji rozšířit, spustil se déšť i nad ním. Déšť, na který se nezapomíná. Brzy byl přerušen přívod elektrické energie, což mělo nesporně blahý vliv na to, že se členům kapely na pódiu a všem, kteří se zrovna pohybovali vedle nějakého elektrického spotřebiče, nic nestalo.

Ti, kteří zachovali větší míru klidu, opustili areál dětského hřiště a běželi se schovat do města. Jistě i proto, že několik stánků, které byly na místě k dispozici, bylo ihned obsazeno a brzy byly zaplněné těmi, kteří se rozhodli pod nimi přečkat to nejhorší. Upřímně řečeno pohled na padající velkou větev a kousek vedle se nacházející stan plný lidí, nevěstil nic dobrého. Ještě horší byl pohled na ty, kteří se rozhodli schovat pouze pod stromy. Naštěstí byl déšť tak mohutný, že je z těch míst záhy vyhnal.

Ti, kteří zrovna byli na pódiu, se rozhodli zachraňovat aparaturu a zařízení, jež měli kolem sebe. Členové skupiny Vypsaná fixa, kteří měli vystoupit po skončení setu Imodia, opečovávali nejenom svou aparaturu, ale pevně drželi i látkový přístřešek vedle pódia. Bylo to potřebné, alespoň do té chvíle, než se jej podařilo takzvaně sundat dolů, tedy v podstatě zbourat.

Po asi pěti minutách od počátku deště se s obrovským žuchnutím, které v tom kraválu z nebes vypadalo dost strašidelně, skácel plot oddělující diváckou část od zákulisí. Přestože byl v betonových stojanech, vítr jej nemilosrdně poslal k zemi. Za chvíli padla i některá další zařízení. Následný pohled na tu spoušť prozradil, že třiadvacátý ročník festivalu Broumovská kytara chtě nechtě končí. Byl 15. červen a původně mělo být bezmála tropické vedro…

Budeme-li se striktně držet statistiky, práce na takové akci, které pořadatelé věnovali dobře tři čtvrtě roku, vzala za své během deseti minut. Vítr ji odfoukl, přírodní živel ji znehodnotil. Ale když pořadatelská služba obešla areál a zjistila, že nikde není nikdo zraněný, ani ve stavu jakkoli nevratném, předčilo to zklamání z toho, že festival končí. Alespoň v očích pořadatelů.

Až na minimální výjimky nebyl mezi diváky, kteří v areálu broumovského dětského hřiště po zásahu shora zůstali, nikdo, kdo by se pídil po vrácení části vstupného. Každý viděl, co se dělo, každý si to zažil na vlastní kůži, a tak v tomto ohledu nebylo o čem mluvit. S odstupem času se někteří o své finance přihlásili, jak se dalo očekávat. Pořadatelé Thom a Karl, jinak členové skupiny Imodium, zveřejnili prohlášení, ve kterém poděkovali divákům za pochopení a nastolili věci příští.

Napsali také: „Jsme si vědomi toho, že jste za své vstupné nedostali téměř polovinu plánovaného programu. I když počasí ovládat nedokážeme, cítíme potřebu se vám revanšovat. Prosíme, uchovejte si vstupenku z letošního ročníku, jakmile nabereme čas a sílu, vymyslíme nějakou kompenzaci. Děkujeme za pochopení a podporu, která k nám přichází ze všech stran. Vážíme si toho.“

Letošní Broumovská kytara nebyla dokončena. Svou pouť hudební historií skončila přesně v polovině svého programu, tedy v okamžiku, v němž se obvykle diváci teprve dostávají do varu. Ekonomický výstup bude bezesporu negativní, o tom není pochyb. Mnoho věcí bylo zničeno. Podstatné však je, že všichni přežili. Takové přívalové deště a bouře totiž dovedou i zabíjet, jak se to například stalo před lety na slovenském festivalu Pohoda. Ač to tedy může znít až ironicky, Broumovská kytara vlastně měla letos setsakramentské štěstí.

Jaroslav Špulák

Sdílet článek

Čtěte také